Město a školy

Kašperské Hory, kdysi "svobodné královské horní město", byly místem, kde kultura, umění a vzděláni hrály od nejstarších dob důležitou úlohu. Podobně jako jiná města tak i Kašperské Hory měly v nejstarší minulosti latinskou školu. Vzhledem k velkému soustředění lidí při zlatých dolech ve středověku můžeme její existenci předpokládat už ve 14. století. Zprávy o této škole z přelomu 16. a 17. století zaznamenal Zikmund Winter ve své knize život a učení na partikulárních školách v Čechách v XV. a XVI.století. Ve 2. polovině 18. věku mohla mít kašperskohorská škola dosti dobrou úroveň, zejména ve výuce hudby. Pro tuto dobu zaznamenává Dlabačův slovník umělců rektora této školy a zároveň radního Erasma Castelliho, který byl znám jako výtečný basista. Hrál údajně dobře na četné nástroje, zejména varhany a housle a odchoval v hudbě mnoho žáků. V návaznosti na školské reformy Marie Terezie město v roce 1785 uvolnilo 436 zlatých na nové zřízeni místní školy a postaralo se o zvýšeni platů učitelům. V roce 1796 jsou jako učitelé jmenováni Ignác Kreuss a Nikolaus Hodí. Spolu s nimi tenkrát vyučovali městský děkan Nikolaus Töpper a kaplan. Vzhledem k tomu, že do školy se toho roku zapsalo 255 dětí, směl být zaměstnán ještě další učitel nebo okolní pomocník. Je zajímavý údaj o tom, že výuku latiny poskytoval v té době nadaným žákům bezplatně městský sekretář Adalbert Schipansky. Hlavní, později národní škola (Volkschule) v Kašperských Horách, využívala budovu čp. 15 na východní straně náměstí pod děkanstvím, na rohu dnešní ulice B. Týbla (dříve Školní ulice). Chodilo sem často více než 300 dětí. Snahy o povznesení města zřizováním škol jsou patrný především v 2. polovině 19. století. Pro Kašperské Hory a široké okolí mělo nesporný význam otevřeni nižší trojtřídní reálky ve školním roce 1861/62. Pro tuto školu obec zakoupila domy čp. 12 a 13 a hradila jí roční náklad ve výši 6.500 zlatých. Činnost této nižší reálky končí však školním rokem 1872/73. Od roku 1871/72 jí totiž nahradila měšťanská škola, pro níž byla později, v letech 1900 - 1903, vystavěna reprezentativní dvoupatrová budova na jižní straně náměstí. Projektové podklady zpracoval vídeňský stavitel Ignatz Hranická a realizace se ujal místní zednický mistr Wenzl Blaha. K obrazu kašperskohorského školství patřila do poloviny 20. století i škola školských sester Notre Dame. Věnovala se péči o děti předškolního věku, po roce 1886 fungovala také jako pokračovací škola pro dívky, vzdělávala v oborech řemesel a zemědělství, organizovala různé kurzy šití, pleteni, vaření, péče o domácnost a zdravovědy. Ústav rovněž nabízel výuku francouzštiny a hry na klavír. Tuto školu navštěvovala též předčasně zesnulá první žena všestranného umělce Josefa Váchala - Máša, která se zde například naučila hrát dobře na citeru. V letech 1878 - 1926 vyvíjela v Kašperských Horách činnost také odborná škola pro zpracování dřeva v objektech pozdějších Zrzkových kasáren. Dosáhla znamenité pověsti a přijímala žáky nejen z místa a okolí, ale také ze vzdálenějších části tehdejší monarchie, mnohdy i cizince. Škola měla řadu oborů a připravovala mimo jiné rovněž výrobce uměleckého nábytku. Zabývala se také karosářstvím . Jedním z úspěchů školy byla účast na Jubilejní výstavě v Praze 1891 a získání zlaté medaile Obchodní komory ve Vídni. Školu navštěvovalo kolem 120 žáků.

Hrad ducha, vědy a vzdělání

S dosaženým stavem věcí se v Kašperských Horách nespokojovali a pilně usilovali o další školu. Tou měla být vyšší německá reálka. O povolení této školy se významně zasloužil krajan, nemilkovský statkář, poslanec říšského sněmu Němec JUDr. Gustav Schreiner, svého času také c.k. tajný rada a ministr. Rakouská vláda povolila zřízeni státní reálky s německou vyučovací řečí v Kašperských Horách v roce 1906, což bylo stvrzeno smlouvou mezi tehdejším státním erárem a obcí města Kašperských Hor. l. třída byla otevřena dne 19. září s 65 žáky v prostorách l. patra tehdejší měšťanské školy v domech čp. 12 a 13. Při slavnosti k otevření ústavu 22. září 1906 promluvil německý profesor historie na pražské universitě Ottokar Weber. V závěru své řeči zdůraznil důležité postaveni budoucí školy jako bašty německého kulturního vlivu v jihozápadních Čechách. Uvedl, že v dřívějších dobách byly k ochraně a výbojům stavěny hrady. Nová doba potřebovala podle Webera jiné zbraně a to zbraně ducha, vědy a vzdělání. Blízkost Sušice se současně založenou českou reálkou dávala tomuto signálu česko - německého střetávání konkrétní rozměr.

Reálky jako typ školy vznikaly od 18. století. Svým ryze praktickým posláním se reálka blížila zprvu spíše školám odborným. Od poloviny 19. století byly reálky zřizovány jako šestitřídní, později sedmitřidní střední školy s převahou matematických a přírodovědných oborů a s důrazem na živé jazyky. Měly představovat doplněk gymnázií a připravovat ke studiu na technice. Po l. světové válce řada re alek byla přeměněna na reálná gymnázia. V ČSR byly reálky definitivně zrušeny školským zákonem z roku 1948. Na kašperskohorské reálce se vyučovaly tyto předměty: náboženství, němčina, francouzština, angličtina, zeměpis, dějepis, matematika, přírodopis, chemie, fyzika, rýsování, kreslení, psaní (krasopis) a tělocvik. Český jazyk spolu se zpěvem, latinou a těsnopisem patřil za monarchie k volitelným předmětům. Teprve změny po vzniku samostatného československého státu přesunuly češtinu na kašperskohorské reálce mezi hlavní předměty.

Autor textu: PhDr. Vladimír Horpeniak