1. zastávka

INFORMAČNÍ TABULE 1

KAŠPERSKÉ HORY

Město Kašperské Hory patřilo ve středověku a v raném novověku k nejvýznamnějším hornickým městům v Čechách. Na konci 13. století se zde přešlo z rýžování zlata k jeho hlubinné těžbě. Ve stejné době se rozrůstal solný obchod z obchodního překladiště v Pasově s Čechami a s tím souvisela i poptávka po luxusnějším zboží z Podunají a z jižní Evropy. Český král a římský císař Karel IV. se proto v r. 1356 rozhodl spojení českých zemí s uvedenými oblastmi rozšířit, Inicioval založení dvou obchodních stezek z oblasti horního Pootaví směrem na již zavedený biskupský Pasov, z nichž jedna vedla přes nově založené město Grafenau v bavorském vévodství. Obě trasy začínaly v Pasově. Zlatá stezka, resp. její třetí větev pak vedla směrem na Freyung, Mauth, Bučinu, Kvildu, H. Kvildu do K. Hor. Její konkurence zvaná Zlatá cesta také začínala v Pasově, ale k českým hranicím směřovala přes území bavorského vévodství, tj. na Tittling a Grafenau. Dále pokračovala přes hraniční přechod Modrý sloup na Březník, Filipovu Huť a Horskou Kvildu, kde se napojovala na trasu Zlaté stezky. V roce 1356 nechal Karel IV. postavit 3 km severně od Kašperských Hor nový strážní královský hrad Kašperk, původním názvem Karlsberg, nebo-li Karlova hora. Hradní posádka měla chránit jihozápadní Čechy, zlaté doly a také zajišťovat bezpečí provozu na obou zmíněných obchodních trasách. Navíc se tento hrad, kterému Karel propůjčil své jméno, stal rezidencí pro nejvyšší královské úředníky v kraji.

Okolí, příroda, osobnosti, události

Malebná až melancholická krajina Kašperskohorska již dlouhá léta přitahuje nejen umělce, ale i stále větší počet turistů, kteří se sem rádi vrací. Z geologického hlediska náleží Kašperské Hory a jejich okolí k části Českého masívu, nazývaného šumavská větev moldanubika. Převládajícími horninami jsou krystalické břidlice, které se v průběhu věků změnily na ruly, případně na svory. Zlato tu pravděpodobně rýžovali již Keltové, jak to naznačují zlaté keltské mince, nalezené v roce 1891. V roce 1345 pomáhalo Janu Lucemburskému v dobývání slezského města Landshut (dnešní Kamenna Gora) údajně až 600 kašpersko­horských horníků, kteří úspěšně podkopali hradby tohoto mohutně opevněného města. Jan Lucemburský za to z vděčnosti udělil Kašperským Horám městská privilegia a také právo používat městskou pečeť.

Po zániku Zlaté stezky a Zlaté cesty

Když v průběhu 17. století klesala výtěžnost zlata ve zdejších zlatých dolech, stejně jako ochaboval obchod za Zlaté stezce a Zlaté cestě, začaly se Kašperské Hory, od r. 1572 již jako královské horní město, orientovat na rozvoj sklářství, lesnictví, zpracování dřeva a pastevectví. V průběhu 19. století zde začaly navíc pracovat továrny na výrobu tzv. dřevěného a později i žaluziového drátu, vyráběly se zde sirky nebo např. kočárky, vozíky, koloběžky. Představitelé města Kašperské Hory učinili ve druhé polovině 19. století odvážné, ale jak se později ukázalo, prozíravé rozhodnutí. Bylo rozhodnuto o velmi intenzívní podpoře rozvoje odborného a středního školství, vznikla zde např. odborná dřevařská střední škola (studoval zde i známý automobilový designér Josef Sodomka). Školská emancipace města vyvrcholila otevřením německého reálného gymnázia v roce 1911, které sídlilo v majestátní budově dnešní základní školy. Kromě ekonomické prosperity zvýšilo význam a prestiž města zřízení soudního okresu Kašperské Hory. Město i jeho okolí rovněž představují jedno z ústředních míst několika románů známého šumavského spisovatele Karla Klostermanna. A jak to bylo na prahu našich moderních dějin s počty a národnostní skladbou obyvatelstva? Například v r. 1910 v Kašperských Horách ve 214 domech žilo 2 228 obyvatel, z nichž se 2127 hlásilo k německé národnosti. Po 2. světové válce byli němečtí obyvatelé odsunuti. Na jejich místa přišli noví osídlenci z území celého tehdejšího Československa i z řad rumunských Slováků

01 – Nejstarší vyobrazení K. Hor na montánní mapě z . pol. 16. století
02 – Historické vyobrazení soumarské karavany z 16. století
03 – Vyobrazení Karla IV. na votivním obrazu Jana Očka z Vlašimi
04 – Erb Jana z Leuchtenberka
05 – Mapa šumavských Zlatých stezek a Zlaté cesty vedoucích do Pasova
06 – Pasov – 16. století