3. zastávka

KOZÍ HŘBETY

Dnešní osada se poprvé objevuje v písemných pramenech v roce 1459, kdy se Kozí Hřbety, německy Ziegenrück, česky tehdy zkomoleny na Cimruk, staly důležitým místem na Zlaté stezce. Součástí Kozích Hřbetů je Malý a Velký Kozí Hřbet a osada Dobronín. Severně od osady se nachází místo bývalé osady Plzenec, německy Pilsenhof. Oblast Kozích Hřbetů se nacházela na panství hradu Kašperk, jehož správce zde zřídil a vydržoval celnici, kde bylo v16. století vybíráno clo ve výši 3 feniků z každého procházejícího koně. Po skončení husitských válek totiž došlo ke změně průběhu trasy Zlaté stezky kašperskohorské, která před tím vedla z Kašperských na Červenou, odkud pokračovala přes údolí Losenice podél Jedlového a snad i Pěnivého potoka na dnešní Zhůří a dále na Horskou Kvildu. Ještě dnes jsou v okolí Červené i podél Losenice v krajině mezi oběma bystřinami v terénu patrné pozůstatky vyšlapaných středověkých cest, na nichž se museli soumarští koníci vyrovnávat s náročným horským terénem plným strmých či táhlých stoupání. Když Kašperské Hory získaly od císaře Rudolfa II. do pronájmu hrad Kašperk a jeho panství, přešlo v roce 1585 tomuto městu do pronájmu rovněž clo vybírané v Kozích Hřbetech. Výše pronájmu výběru cla činila 17, 5 kop grošů ročně K povinnostem kašperskohorských měšťanů za to patřilo vydržování celníka a zajištění sjízdnosti stezky v okolí Kozích Hřbetů. Poté, co město Kašperské Hory odkoupilo v roce 1617 hrad Kašperk i se zbytkem panství, vybrané clo na Kozích Hřbetech putovalo přímo do městské pokladnice. V okolí Kozích Hřbetů se nacházejí více či méně viditelné pozůstatky středověkých a novověkých komunikací Zlaté stezky. Většinou jsou široké na šíři jednoho koně. Jsou zde ale i místa, kde je cesta široká na projetí vozu, což se dá vysvětlit užíváním této cesty později v novověku. Dle popisu kašperskohorské větve Zlaté stezky z roku 1593 se jako další osídlení na české straně před zemskou hranicí uvádějí osady Kvilda a na souběhu s bavorskou Zlatou cestou Horská Kvilda, která vznikla jako soumarská osada někdy v průběhu 16. století. Soumaři se mohli v tomto úseku občerstvit ve dvou hostincích. Kozí Hřbety patří k místům na Zlaté stezce a vlastně i na souběžně vedené Zlaté cestě, německy Gulden Straß, kam mohla dohlédnout z hradu Kašperk jeho posádka, aby se tak přesvědčila, že je vše v pořádku. Z okrajů Kozích Hřbetů se zase nabízí hezké výhledy na Kašperské Hory s hradem Kašperk v pozadí. Kozí Hřbety byly spojeny s osudy Zlaté stezky a souběžně vedené Zlaté cesty až do zániku těchto dvou komunikace do počátku 18. století, kdy oběma kdysi slavným cestám zasadil poslední ránu v roce 1706 úřední zákaz dovozu cizí, tedy nerakouské soli do Čech.

Okolí, příroda, zajímavosti

Trasa Zlaté stezky a Zlaté cesty vede převážně krásnou přírodou, kde je vyhlášen chráněná krajinná oblast nebo dokonce národní park Šumava. Na trase se ale nachází rovněž několik památných stromů, tři z nich ve Velkém Kozím Hřbetě. Jedná se o lípu velkolistou u domu č.p. 8, dub letní, nedaleko tamní kaple a domu č.p. 8 a jilm horský, nacházející se rovněž ve středu obce poblíž kaple. Důvodem pro oficiální ochranu těchto mohutných dřevin je jejich estetika a také fakt, že v krajině působí jako její dominanty. Jilm horský z Kozích Hřbetů je navíc ceněn pro svůj vysoký vzrůst.

Po zániku Zlaté stezky

Obživu pro obyvatele Kozích Hřbetů poskytovalo především dřevařství a horské zemědělství. Život zde byl vzhledem k horské poloze obce a její relativní izolovanosti mimo hlavní sídla a cesty poměrně tvrdý. Největší pohroma postihla jinak celkem poklidnou obec v roce 1851, kdy udeřila tuhá zima se spoustou sněhu. Díky tomu zůstali tamní obyvatelé odříznutí a izolování od vnějšího světa. Špatné životní podmínky, nedostatečná hygiena a minimum vitamínů si vybraly svou daň v podobě velkého množství mrtvých obyvatel Kozích Hřbetů. Aby toho neštěstí nebylo málo, špatné životní podmínky měly za následek vážnou hrobu epidemie tyfu, které bylo zabráněno pouze razantním zásahem zvenčí. Jak píše Karel Klostermann v Črtech ze Šumavy, „spálil se veškerý majetek, obzvláště postele a slamníky, a obydlí se musela uvnitř i zvenku nově vybílit“. Zdejší obyvatelstvo bylo až do odsunu v roce 1946 německy mluvící, jeho počty se v historických pramenech různí. Například v roce 1930 měla mít dnešní osada 320 obyvatel, kteří zde žili ve 46 domech.

01 – Soumarská karavana – kresba J. Koch 1689
02 – Několik kolejí Zhůřského systému v lese mezi Kozími hřbety a Flusárnou
03 – Ústřední kolej Zhůřského systému nedaleko Kozích Hřbetů