4. zastávka

FLUSÁRNA

Jako „flusárny“ byly označovány části skláren (nemusely však být skutečně součástí stavby hutě), kde se vyráběl „Fluss“, známý také jako potaš, salajka či uhličitan draselný (K2CO3), jedna z přísad při výrobě skla. Fluss se získával loužením dřevěného popela. Výroba, ačkoli po technické stránce poměrně jednoduchá, vyžadovala značné množství dřeva. Vysoká spotřeba dřeva při získávání potaše i při běžném hutním provozu byla jedním z důvodů, proč se právě hustě zalesněná Šumava stala významným sklářským regionem.

Druhá polovina 18. století představovala v celé habsburské monarchii období modernizace. Šumava se však v tomto ohledu dostávala na periferii, což se promítalo v zaostalosti zemědělství a minimálním rozvoji manufaktur a prvních větších průmyslových podniků. Důležitou příležitost pro obživu obyvatel Šumavy představovalo nadále sklářství. Sklárny se tradičně přesouvaly za zdroji surovin stále výše do hor. Dřevo se používalo nejen jako palivo pro sklářské pece, ale rovněž pro výrobu potaše. Základní surovinou pro výrobu potaše byl dřevěný popel. Potaš usnadňovala tavení sklářských písků. V tavené směsi se vytvářel křemičitan draselný, který zlepšoval vlastnost skloviny. Draselná skla se vyznačovala jasnějším a lesklejším sklem s čistější barvou. Rovněž vynikala tvrdostí a povrchovou odolností, které byly ceněny při následném rytí a broušení. Před druhou polovinou 18. století se popel získával rozděláním ohně přímo pod vyhlédnutým stromem, který byl nastojato spálen. Vzhledem k vysoké poptávce se často pálilo několik stromů najednou, takže se občas stávalo, že se oheň vymkl kontrole a shořel celý les. Výroba potaše vyžadovala značné množství dřeva, což mělo za následek spálení velkých ploch šumavských lesů. Spotřeba dřeva byla ohromující a pozemkové vrchnosti i stát si stále více uvědomovaly, že přírodní zdroje přeci jen nejsou nevyčerpatelné. Proto ve druhé polovině 18. století vstoupily v platnost regulativy ze strany státu, které omezovaly nebo přímo zakazovaly pálit pro výrobu potaše vzrostlé lesní stromy. Popelářství stejně jako draslářství patří do skupiny významných šumavských lesních řemesel, které poskytovaly pracovní příležitosti mnoha místním obyvatelům. Popeláři pracovali často ve dvojicích a nezřídka daleko od svého bydliště, a tak si v lese stavěli provizorní obydlí z klád, větví, kůry a kamení. Dnes z těchto sídel zbyly pouze místní názvy, jako například bývalá osada, dnes louka Flusárna nad Vogelsangem mezi Kašperskými Horami a Zhůřím, nebo například Popelní domky poblíž Gerlovy Huti na Železnorudsku.

Následuje vyprávění Emila Kintzla o historii obce Flusárna. 

Mohli bychom se domnívat, že dle názvu zde žili neslušní lidé, kteří rádi plivali, vulg. flusali. Ale v tomto místě, kde stával velký hospodářský dvůr se zvoničkou, se pálilo dřevo na popel a ostatní popel se zde povinně shromažďoval. Z něho se pak louhováním vyráběla potaš, německy Fluβ, která se dodávala do sklárny ve Vogelsangu či jinam, jako nutná přísada k výrobě skla. Používala se také k domácké výrobě mýdla či jiných čistících prostředků. Roku l78O koupil Franz a Josef Härtinger usedlost od města Kašperské Hory a o čtyřicet let později získala rodina Gerhartova. Do té se roku l88O přiženil Johan Bauer, jehož potomci zde hospodařili až do roku l946. Dnes jen křížek u rozvalin dvora připomíná někdejší těžký, ale spokojený život na Flusárně. Pohled na Kašperské Hory je však stále nezapomenutelný.

Zlatá stezka a Zlatá cesta

Ve vztahu ke Zlaté stezce a Zlaté cestě, které kolem Flusárny procházely, bylo toto místo důležité jako jakýsi pomyslný předěl mezi Losenickým a Zhůřským systémem těchto středověkých cest, dodnes především v lesních úsecích poměrně dobře dochovaných. Trasa Zlaté stezky a Zlaté cesty mezi Kašperskými Horami, Kozími Hřbety, Zhůřím a Horskou Kvildou fungovala ještě v 19. století páteřní komunikace v těchto končinách, jak dokládají staré mapové podklady.

01 – Flusárna kolem roku 1930
02 – Historický kovový křížek na jižním okraji Flusárny
03 – Obec Flusárna v 1. pol. 20. století (v pozadí Kašperské Hory)
04 – Potaš neboli flus