6. zastávka

OSADA ZHŮŘÍ

Dnes lze zaniklou ves v terénu identifikovat jen podle dochovaných zbytků Zlaté stezky a Zlaté cesty, které vsí kdysi procházely. Lidské osídlení zde dokládají také zarostlé sutiny bývalých domů. Z plání kolem zaniklé se za dobré viditelnosti nabízejí znamenité výhledy směrem na hraniční horský hřeben, z něhož je asi největší dominantou bájný Roklan se svými dvěma vrcholy, tj. Malým a Velkým Roklanem. Ve směru od Kašperských Hor klesaly ony dvě zlaté obchodní stezky ke Zhůří od Huťské hory (1187 m.n. m.) přes louky a kolem starých litinových křížků výraznou „luční“ úvozovou cestou místy s impozantními rozměry 4 až 6 metrů šířky a až 3,5 metrů hloubky. Ojediněle jsou v těchto místech patrné zbytky dláždění a zpevnění okrajů cesty, které jsou však dokladem užívání cesty v novověku, kdy v těchto místech vznikla vesnice. Úvoz středověké cesty v terénu přetrvával, tak proč toho nevyužít. Na severozápadním okraji zaniklé obce Zhůří, německy Haidl, se nachází místo, které je v mapách označované „U věže“. Podle některých badatelů bylo možné z tohoto strategického místa kontrolovat velkou část kašperskohorské větve Zlaté stezky i Zlaté cesty. Proto zde nelze vyloučit existenci nějaké opevněné strážní stavby, ze které by byl přehled o dění v širokém okolí. Vzhledem k rozsáhlým terénním úpravám, které v těchto místech proběhly v souvislosti s výstavbou vojenské základny v období socializmu, byl všechny nálezové situace nenávratně zničeny. Pproto nelze tuto hypotézu ověřit archeologickým průzkumem. Strážní věž, pokud zde skutečně nějaká stála, by tak plnila stejnou funkci jako například strážní věž na Stožecké skále při prachatické nebo opevněný bod – věž – Strážný (Kunžvart) na vimperské větvi Zlaté stezky. Nedaleko Huťské hory severním směrem je místo, kde v předhusitské době Zlatá stezka ( a pravděpodobně i Zlatá cesta) odbočovala z dnes známe trasy mezi Zhůřím a Kozími Hřbety. Prudké klesání směrem od Huťské hory vedlo soumary na severovýchod směrem k Losenici, po jejímž překročení vystoupala do dnešní osady Červená, německy Rothseifen a dále pokračovala do Kašperských Hor. Na podrobných mapách Zlaté stezky habsburského týmu kartografů pod vedením F.A. Kloseho z roku 1736 je hlavní trasou cesta do Kozích Hřbetů, zatímco starší trasou do Červené by mohl být vyznačený chodník („Gehesteig“), který odbočuje v místech, kde Zhůřský systém Zlaté stezky pod okrajem zhůřské náhorní planiny končí.

Okolí, příroda, zajímavosti

Z nedaleké Zhůřské slati se v minulosti těžila rašelina. Rašeliniště jsou v centrální části Šumavy nazývány také jako slatě. Pro jejich vznik na Šumavě existovaly téměř ideální předpoklady, to znamená mělké pánve, sedla, mírné svahy, náhorní roviny, pláně. Nachází zde také široká a současně mělká údolí potoků včetně některých jejich drobných přítoků. Podnebí je zde velice chladné a vlhké, pramenišť je dostatek a horninový podklad pod zvětralým pláštěm není pro vodu příliš propustný. Rašeliniště, tedy slatě, se na Šumavě vytvořila před 9 – 10000 lety, tedy v období na přelomu poslední doby ledové a meziledové. Tehdy skončilo velmi chladné a přitom suché počasí, které bylo vystřídáno teplejší a současně vlhčím podnebím. Existují dva druhy rašelinišť neboli slatí. Náhorní rašeliniště na pláních, při Vltavě a jejích přítocích se pak zase jedná o rašeliniště údolní. K nejznámějším rašeliništím, slatím patří fotogenická Chalupská slať, dále je to například na Zlaté cestě mezi Modravou a Březníkem Cikánská slať. Kolem Jezerní slati mezi Horskou Kvildou a Kvildou zase vedla Zlatá stezka směřující z Horské Kvildy na Bučinu.

Po zániku Zlaté stezky a Zlaté cesty

Dnes již zaniklá obec Zhůří vznikla pravděpodobně na samém sklonku existence Zlaté stezky a Zlaté cesty v 18. století. Nejstarším pramenem, ve kterém se toto horské osídlení poprvé objevuje, je shodou okolností již zmíněná mapa Zlaté stezky z roku 1736. Rozvoj osídlení Zhůří je spojen s poslední horskou kolonizací Šumavy. V obci se mimo jiné nacházel vrchnostenský poplužný dvůr, nedaleko v lese stávala hájovna. I když církevně bylo Zhůří součástí rejštejnské farnosti, patřilo k panství města Kašperské Hory. V roce 1761 byl na místě dřevěné kaple postaven kostel svaté Trojice, který byl v roce 1766 povýšen na farní. V roce 1840 žilo v obci 128 obyvatel v 15 domech. Obživu zde poskytovalo především pastevectví a práce v lese. Po 2. světové válce bylo zdejší německy mluvící obyvatelstvo vysídleno a ves prakticky zanikla. Díky již zmíněné vojenské základně pohraniční stráže se stal celý prostor na dlouho nepřístupný. Po roce 1989 se Zhůří opět otevřelo lidem, odstraněnou vojenskou základnu dnes připomínají pouze malé vyasfaltované cesty napříč planinou. Na loukách roste vzácné luční společenstvo, jako například hořec panonský nebo prha arnika. Zhůřím prochází pěší turisté z Horské Kvildy do Kašperských Hor, v zimě se po upravených běžecký stopách prohánějí lyžaři.

01 – Úsek Zlaté stezky kolem Zhůří na mapě z roku 1736
02 – Úvoz středověké cesty ve středu bývalé obce Zhůří
03 – Výhled ze Zhůří směrem na hraniční hory
04 – Zaniklá obec Zhůří
05 – Pozůstatky po lidském osídlení (ruiny kamenného domu)