8. zastávka

INFORMAČNÍ TABULE 8

POKRAČOVÁNÍ PO STOPÁCH ZLATÉ STEZKY KAŠPERSKOHORSKÉ

Značení naučné stezky je dále prováděno pomocí štítků s QR kódy na zeleném štítku ve tvaru kapky.

Na Horské Kvildě u dnešního hotelu Rankl, původně Pollaufova hostince známého z románů Karla Klostermanna, se trasy dvou středověkých obchodních stezek z Kašperských Hor do Pasova od sebe oddělily. Zlatá cesta dále pokračovala směrem na Filipovu Huť, Modravu a Březník. České území opouštěla na hraničním přechodu Modrý sloup v Luzenském údolí a dále směřovala přes Grafenau a Tittling do Pasova po území bavorského vévodství. Tím se velká část poplatků za použít cesty za českou hranicí dostala do pokladnice bavorského vévody. Zlatá stezka, resp. její kašperskohorská větev, vedla z Horské Kvildy na Kvildu a Bučinu, kde také opouštěla české území. Do Pasova dále pokračovala po území státu pasovských biskupů směrem na Mauth a Freyung příjemci zaplacených celních a mýtních poplatků od uživatelů cesty se tak staly jakožto tamní zeměpáni pasovští biskupové.

Těsně za jihovýchodním koncem Horské Kvildy, v místě, kde silnice na Kvildu přechází přes Hamerský potok, končilo ve středověku panství města Kašperských Hor a začínalo zdíkovsko-vimperské panství Malovců z Chýnova. Obě vrchnosti o tuto hranici vedly dlouhotrvající spory, dnes Hamerský potok v těchto místech tvoří hranici mezi Plzeňským a Jihočeským krajem. Celý úsek směrem na Bučinu již byl v podstatě rovinatý a bez významnějšího stoupání či klesání a to přesto, že se soumaři v těchto místech pohybovali v nadmořských výškách nad 1000 metrů. Jedinou výjimku z tohoto pohledu představovalo stoupání v oblasti tzv. Kvildského systému, to znamená v místech souvisle dochovaných úvozů Zlaté stezky poblíž Kvildy.

Okolí, příroda, osobnosti, události

Trasa Zlaté stezky směřující na Bučinu vede po území tzv. Kvildských plání, které představují střední i nejvyšší část Šumavských plání. Tento geomorfologický celek má tvar ploché hornatiny s rozsáhlými zbytky zarovnaného povrchu. Střídají se zde ploché hřbety se širokými mělkými údolími, která jsou často vyplněna rašeliništi. Rovinatý tvar krajiny narušují oblé vrcholy hor a kopců. Kvildské pláně je možné dále rozdělit na Prášilské, Roklanské a Modravské pláně.

Po zániku Zlaté stezky a Zlaté cesty

Přesnou podobu trasy Zlaté stezky kašperskohorské i Zlaté cesty, která se od ni na Horské Kvildě oddělila, zobrazuje mapa z roku 1736, zpracovaná císařskými zeměměřiči, kteří byly pověření zachytit přesné trasy šumavských „zlatých“ stezek v době jejich faktického zániku. Díky tomu máme jasnou představu nejen o trasách, ale i o technickém stavu těchto kdysi významných obchodních tepnách. V průběhu novověku, kdy rentabilita Zlaté stezky již definitivně patřila minulosti, ovlivnila další vývoj těchto oblastí tzv. dřevařská kolonizace horských oblasti Šumavy ve 2. polovině 18. století. V té době byla strany se zdejších vrchnosti intenzivně prováděna masivní těžba dřeva, k čemuž bylo třeba mnoha pracovních sil. A tak došlo k výraznému nárůstu počtu osídlenců, kteří často přicházeli za zdejším tvrdým živobytím ze sousedních německy mluvících regionů Bavorska. Německy mluvící potomci těchto osadník obývali horskou Šumavu až do konce 2. světové války.

Putování po Zlaté stezce představí nejen kapitoly ze středověkých dějin dopravy a česko-bavorských vztahů, ale přiblíží i vývoj Šumavy jako celku, včetně jejího přírodního dědictví.

01 – Kapitola Pasov – 16. stol
02 – Nálezy z německé části kašperskohorské větve ZS
03 – Úsek Zlaté stezky kolem Zhůří na mapě z roku 1736