Továrna Watzlawick

* Tyto ruiny připomínají kdysi největší průmyslový podnik města Kašperských Hor, jehož základ položil v roce l878 Franz Watzlawick zakoupením malé dřevařské dílny, jejíž primitivní stroje poháněla voda Losenice. Dílnu rozšířil o truhlárnu a ohýbárnu dřeva a počaly se zde vyrábět loukoťová kola a dřevěné kočárky. Vznikla zde i zámečnická, čalounická a lakýrnická dílna. Potřební kvalifikovaní pracovníci přicházeli z Odborné školy pro zpracování dřeva v Kašp. Horách. V třicátých létech minulého století zde našlo práci až 250 zaměstnanců. Vyráběly se krom kočárků i hračky, sáňky, lyže, dětský nábytek apod. Za války většinou jen bedny na munici. Po ní a odsunu německých obyvatel výroba upadala a objekty sloužily n.p. Solo Sušice. Po sametové revoluci se staly předmětem „obchodování“ a začaly se měnit v ruiny. Tradice rodiny zakladatele, jejíž příslušníci spočívají na kašperskohorském hřbitově, si toto jistě nezasloužily. * Emil Kintzl

Doplnění textu Emila Kintzla

V roce 1878 zakoupil truhlář a obchodník Franz Watzlawick v údolí říčky Losenice soustružnickou dílnu na vodní pohon, kde pracovaly 3 – 4 pracovníci. Zde se vyráběly – soustružily – nohy k židlím, stolům, dřevěné držáky bičů apod. Brzy byl sortiment rozšířen o výrobu loukoťových kol pro vozíky na přepravu materiálu a pro dětské kočárky. Postupně se do rozrůstajícího podniku začleňovali tesaři, ohýbači dřeva, kováři a pracovníci dalších řemesel. Protože byl Watzlawick velice pracovitý a podnikavý, okamžitě pochopil, že je lepší vyrábět kompletní výrobky pro koncového zákazníka, než dodávat polotovary. Brzy se tedy na Losenici začaly vyrábět kompletní dětské vozítka a kočárky. Podnik začal zaměstnávat také lakýrníky či čalouníky. Protože bylo hlavním materiálem pro výrobu Watzlawickových produktů dřevo, postupně zakoupili pilu na Losenici a další si pronajali na Borové Ladě.

Za první světové války byl podnik schopen rychle přeorientovat svoji produkci na válečnou výrobu. Po jejím skončení, již v nově vzniklém Československu, došlo k největšímu rozmachu firmy, která se již nazývala Bohemia Werke. Výrobní program zahrnoval širokou paletu výrobků, jako např. sportovní autíčka, kočárky pro panenky, tříkolky, kočárky, dětská autíčka, sáňky, lyže, dětský nábytek a další nábytek. V roce 1925 zaměstnával podnik 150 zaměstnanců, v neklidném roce 1938 už jich bylo 240. Vypuknutí 2. světové války zapříčinilo odchod části kvalifikovaných řemeslníků do jiných podniků na území říše. Chybějící pracovníci byli ve Watzlawickově továrně nahrazovány francouzskými a sovětskými zajatci, rovněž také ženami odvlečenými z Ukrajiny. Tuto národnostní směsici doplňovalo ještě 10 Čechů. Počet pracovníků se vyšplhal na 280, z toho bylo 120 žen.

V dobách své největší slávy dokázal podnik zpracovávat 10.000 kubických metrů dřeva, z toho 1000 kubíků dřeva tvrdého. To dávalo vydělat také místním těžařům a dopravcům dřeva. Firma samotná vlastnila celkem 7 koní, které využívala k transportu výrobků na železnici do Sušice. Později, za 1. československé republiky byl zakoupen nákladní automobil. Za Rakousko-Uherska se firma jmenovala „1. Rakousko-uherská továrna na výrobu koleček k dětským kočárkům“, později se přejmenoval na „Bohemia Werke“. Vždy se jednalo o firmu rodinnou. Např. ve dvacátých letech 20 .století jí šéfoval Leo Watzlawick, jeho bratr Ludwig zastával post ředitele, mladší bratr Alfred vedl zastoupení firmy ve Vídni, Josef měl na starost pilu v Kašperských Horách, Rudolf na Borové Ladě, sestra Marie vedla účetnictví. Zajímavé je, že pouze 10 pracovníků pracovalo v kancelářích, z toho 4 v obchodním zastoupení v Kašperských Horách, tedy na Losenici. Konec 2. světové války a s ním spojený odsun drtivé většiny německého obyvatelstva z našich zemí předznamenal zánik této kdysi prosperující firmy. Do zbytků několik desítek let opuštěných stavebních pozůstatků továrenských provozů se dnes nemilosrdně zahryzává zub času a stejně jako u dalších pozůstatků průmyslových provozů si příroda bere zpět, co jí původně patřilo.