Cesta k Amálinu údolí, směrem ke Zlatému potku u čističky odpadních vod

Cesta do Amálina údolí, který byla součástí Zlaté stezky do Pasova (založené Karlem IV. roku 1356), vede kolem významných báňských lokalit s četnými pozůstatky starého dolování, východně Liščí vrch a Spannreifel, západně Friedlholz.

Podél cesty v hloubce cca 40 m vyrubali dávní horníci hlavní, tzv. dědičnou štolu sv. Jana, dlouhou prý 547 m, sloužící mimo jiné k odvodnění dolů ve městě a okolí. Na místě dnešní čistírny odpadních vod býval důl Michael se stroji na čerpání vody z důlních děl.

U silnice nad dolem se až do 19. století nacházela budova hornické cechovny (Zechhaus), (viz obrázek na informační tabuli). Hornická cechovna v Kašperských Horách vyhořela r. 1899.

Z geologického hlediska náleží oblast zlatonosného revíru Kašperských Hor do regionu nazvaného Šumavské moldanubikum s typickou přítomností vysoce metamorfovaných hornin – pararul a plutonických hornin granitoidového složení.

Kašperskohorské zlato, většinou vysoké ryzosti, je obvykle jemnozrnné, mikroskopických rozměrů, ojediněle i v částečkách viditelných pouhým okem.

Zlato – scheelitové zrudnění v oblasti Kašperských Hor vytváří tři pruhy ve směru východ–západ. Hlavní zóna vede od Suchého vrchu přes Liščí vrch, Friedlholz k Rejštejnu. Střední zóna od tzv. okraje Kašperských Hor přes náměstí, vrch Vinice na Klostermannův vrch až k Rejštejnu. Třetí zóna vede od města mezi osadou Kavrlík a úbočím Ždánova.

Jak složitá byla hlubinná těžba zlata?

Dědičné štoly odváděly vodu z důlních prostor a mohly sloužit více dolům najednou. Jejich ražba vyžadovala dlouhodobou práci, znalost sklonu terénu i koordinaci těžařů. Důlní čerpadla a další vodní zařízení ukazují, že těžba nebyla jen dobýváním rudy, ale také složitým technickým a organizačním provozem.

Jak ovlivnila hlubinná těžba zlata vývoj Kašperských Hor?

Rozmach hlubinné těžby na přelomu 13. a 14. století přitahoval do revíru pracovníky se zkušenostmi s dolováním, úpravou rud a provozem vodních zařízení. Nemálo z nich sem přicházelo z blízkých či vzdálenějších německy mluvících oblastí střední Evropy. V Kašperských Horách tak začalo postupně převládat obyvatelstvo německého původu. Tito lidé a jejich potomci zde postupně zakořenili. Rozvoj hornictví přispěl k růstu sídel, obchodu a právního významu Kašperských Hor.
 

2.1 Orientační plánek centra středověkého kašperskohorské­ho revíru

2.2 Nákres hornické cechovny, stav na konci 19. století