Středověká úpravna zlaté rudy, úpravna zlatonosné rudy
Středověká úpravna zlaté rudy
V roce 1988 archeologové v lokalitě Na Prádle odkryli kamenné základy dřevěné stavby. Podle nalezené keramiky pochází její založení z přelomu 13. a 14. století. Nález patří k nejstarším dokladům zařízení tohoto druhu na světě.
Jádro úpravny tvořila dřevěná stavba s kamennou podezdívkou o půdorysných rozměrech 11,3 × 12,3 m. Uvnitř se nacházela rozměrná pražicí pec o půdorysných rozměrech 3,6 × 4,2 m, v níž se tepelně zpracovával křemen obsahující zlato.
Aby se zlatonosná ruda snáze rozpadala na menší kusy, byla nejprve po několik hodin zahřívána. Pak byla na kamenných plotnách polévána vodou z šachtovité, přibližně 5 m hluboké cisterny, objevené v sousedství stavby. Vlivem teplotního šoku hornina popraskala a bylo možné ji snadněji drtit ve stoupách. V areálu byla nalezena také dvě další vyhřívací zařízení s kamenným vydlážděním dna. Takto upravená zlatonosná ruda mohla být následně dopravována k dalšímu zpracování v drtírnách a rudních mlýnech.
Co všechno archeologové objevili ve středověké úpravně zlata?
Archeologický výzkum vedený Jiřím Waldhauserem přinesl kromě pozůstatků pražicí pece také řadu překvapivých nálezů. Uvnitř stavby a v jejím okolí byly objeveny hromady šedomodrého zlatonosného křemene, který sem horníci dopravovali z okolních dolů. Některé úlomky nesly stopy působení vysokých teplot. Chemické analýzy horniny potvrdily přítomnost zlata, přestože jeho množství bylo velmi malé.
Zajímavé objevy přinesla také téměř pět metrů hluboká cisterna. Na jejím dně se díky vlhkému prostředí dochovaly organické materiály, které se jinak v zemi zpravidla rozkládají – například zbytky kůže z hornických oděvů, tkaničky nebo dřevěné šindele, jimiž mohla být pokryta střecha úpravny. Tyto nálezy nám umožňují nahlédnout nejen do technologie zpracování zlata, ale také do každodenního života lidí, kteří zde před více než šesti stoletími pracovali.
Jak se ze zlatonosné horniny získávalo skutečné zlato?
Pražení a následné ochlazování křemene představovalo pouze první část složitého procesu. Aby bylo možné získat drobné částečky zlata uzavřené v hornině, musela se ruda nejprve rozdrtit a rozemlít na jemný materiál. K tomu sloužily stoupy a rudní (zlatorudné) mlýny, které byly často poháněny vodními koly. Teprve po důkladném rozdrcení bylo možné zlato účinně oddělovat od ostatních minerálů.
Rozemletá ruda se následně promývala vodou ve speciálních žlabech a
dalších úpravnických zařízeních. Tím vznikal koncentrát obsahující
vyšší podíl zlata, který bylo nutné dále dočistit a podle potřeby
hutnicky zpracovat. Celý postup vyžadoval spolupráci horníků, pracovníků
úpraven, mlynářů i dalších odborníků. Archeologický nález Na Prádle
dokládá především tepelnou úpravu rudy; další fáze zpracování mohly
probíhat na jiných místech kašperskohorského revíru.
7.1 Celkový pohled na současný stav úpravny zlatonosných rud v Kašperských Horách
7.2 Funkční schéma úpravny zlatonosných rud v Kašperských Horách podle archeologa J. Waldhausera
7.3 Hmotová rekonstrukce objekt úpravny zlatnonosných rud v Kašperských Horách podle archeologa J. Waldhausera
7.4 Nákres funkce pražící pece úpravny zlatonosných rud v Kašperských Horách podle archeologa J. Waldhausera